Petr z Mladoňovic |
byl rodem Moravan, ze vsi Mladoňovic na Jemnicku (narodil se tam kolem r. 1390). Studoval na Pražské universitě jako oddaný žák Mistra Jana Husa a 1409 stal se spolu s Janem z Příbramě a Mikulášem z Pelhřimova bakalářem na základě zkoušek, které se tehdy poprvé konaly novým řádem podle dekretu Kutnohorského. Jest pak (1411) mezi prvními členy nové koleje »Litevské«, o níž se zasloužil i zakladatel Betlémské kaple, Kříž »kramář«. Aby se stal hned mistrem, překazila mu pohnutá doba náboženských bojů, do nichž byl strhován po boku Husově. A když se Hus na konec odhodlal k cestě do Kostnice, aby se obhájil před koncilem, a jako zástupci university šli s ním M. Jan Kardinál z Rejnštejna a pan Jan z Chlumu, byl v průvodu jeho též Petr z Mladoňovic, co písař (tajemník) pána z Chlumu. Kostnický pobyt byl největším dojmem Petrova života. Prožil tu rok plný vzrušení. V účasti s utrpením Husovým úspěšně se pokoušel ulehčovati mu vězení. Hus sám jej nazývá svým »nejvěrnějším a nejstálejším těšitelem a posilovatelem«. Jako věrný přítel Husův schvaloval přijímání pod obojí. Po rozkolu husitství stál však na straně mírných mistrů Pražských. Vedle působení na universitě jest od 1420 kazatelem u sv. Michala na Starém městě, kde byl farářem M. Křišťan z Prachatic. Odpor proti Táborům a přátelství s M. Křišťanem zatlačily Petra na husitské pravici tak daleko, že se stal 1427 také obětí převratu, způsobeného v Praze stranou rozhodnou. Odmítnuv podrobiti se jí, musel z Prahy odejít. Ještě 1438 byl v Batelově. Téhož léta a dál trvale jest však zase v Praze a po smrti Křišťanově (1439) ujímá se farářství u sv. Michala a jest i rektorem university. Činnosti universitní věnoval se pak asi nejvíce. Z té doby se také zachovaly jeho přednášky a výklady několika spisů Aristotelových. Jaké vážnosti se těšil, patrno i odtud, že 1446 byl zvolen do poselstva, jež mělo v Římě vymoci potvzení Rokycany za arcibiskupa. Snad pro onemocnění se však ze svatomichalské fary do ciziny již nevzdálil. 7. února 1451 skonal, patrně usmířen s důslednějším porozuměním Husovi, než o jaké se dlouho sám zasazoval. Velikým a daleko vlivným pomníkem Petrovy věrnosti Husovi jest rozsáhlé, dokumentární jeho dílo, jemuž vděčíme za zachování mnoha kostnických listů Husových a za spolehlivé podrobné zprávy o Husově kostnickém procesu. Přečetné doklady o něm shromažďoval Petr hned po událostech, již v Kostnici, se svědomitou pečlivostí, hodnou předsevzatého úkolu. Znamenal dějinnost dovršení Husova života i umínil si »vypsati co nejobšírněji celý zápas vydati svědectví poznané pravdě, aby i v budoucích časech žila památka M. J. Husa, vynikajícího hlasatele pravdy evangelia, bojovníka nejstálejšího«. Relatio de M. J. Hus causa in concilio Constantinensi acta, pojmenována Palackým) Zpráva o při M. Jana Husa na koncilu kostnickém jest z nejcenněj-ších děl naší refomace. Zde podáváme z ní v překladě poslední část, »zakončení procesu se svatým mužem a ctihodným Mistrem Janem Husem, horlivým následovníkem pravdy Ježíše Krista, a jeho umučení, jež pokorně vytrpěl«. |
|
|
|