Petr z Mladoňovic

byl rodem Moravan, ze vsi Mladoňovic na Jemnicku (narodil se tam kolem r. 1390). Studoval na Pražské universitě jako oddaný žák Mistra Jana Husa a 1409 stal se spolu s Janem z Příbramě a Mikulášem z Pelhřimova bakalářem na základě zkoušek, které se tehdy poprvé konaly novým řádem podle dekretu Kutnohorského. Jest pak (1411) mezi prvními členy nové koleje »Litevské«, o níž se zasloužil i zakladatel Betlémské kaple, Kříž »kramář«.

Aby se stal hned mistrem, překazila mu pohnutá doba náboženských bojů, do nichž byl strhován po boku Husově. A když se Hus na konec odhodlal k cestě do Kostnice, aby se obhájil před koncilem, a jako zástupci university šli s ním M. Jan Kardinál z Rejnštejna a pan Jan z Chlumu, byl v průvodu jeho též Petr z Mladoňovic, co písař (tajemník) pána z Chlumu.

Kostnický pobyt byl největším dojmem Petrova života. Prožil tu rok plný vzrušení. V účasti s utrpením Husovým úspěšně se pokoušel ulehčovati mu vězení. Hus sám jej nazývá svým »nejvěrnějším a nejstálejším těšitelem a posilovatelem«.

Jako věrný přítel Husův schvaloval přijímání pod obojí. Po rozkolu husitství stál však na straně mírných mistrů Pražských. Vedle působení na universitě jest od 1420 kazatelem u sv. Michala na Starém městě, kde byl farářem M. Křišťan z Prachatic. Odpor proti Táborům a přátelství s M. Křišťanem zatlačily Petra na husitské pravici tak daleko, že se stal 1427 také obětí převratu, způsobeného v Praze stranou rozhodnou. Odmítnuv podrobiti se jí, musel z Prahy odejít. Ještě 1438 byl v Batelově. Téhož léta a dál trvale jest však zase v Praze a po smrti Křišťanově (1439) ujímá se farářství u sv. Michala a jest i rektorem university.

Činnosti universitní věnoval se pak asi nejvíce. Z té doby se také zachovaly jeho přednášky a výklady několika spisů Aristotelových. Jaké vážnosti se těšil, patrno i odtud, že 1446 byl zvolen do poselstva, jež mělo v Římě vymoci potvzení Rokycany za arcibiskupa.

Snad pro onemocnění se však ze svatomichalské fary do ciziny již nevzdálil. 7. února 1451 skonal, patrně usmířen s důslednějším porozuměním Husovi, než o jaké se dlouho sám zasazoval.

Velikým a daleko vlivným pomníkem Petrovy věrnosti Husovi jest rozsáhlé, dokumentární jeho dílo, jemuž vděčíme za zachování mnoha kostnických listů Husových a za spolehlivé podrobné zprávy o Husově kostnickém procesu. Přečetné doklady o něm shromažďoval Petr hned po událostech, již v Kostnici, se svědomitou pečlivostí, hodnou předsevzatého úkolu. Znamenal dějinnost dovršení Husova života i umínil si »vypsati co nejobšírněji celý zápas vydati svědectví poznané pravdě, aby i v budoucích časech žila památka M. J. Husa, vynikajícího hlasatele pravdy evangelia, bojovníka nejstálejšího«. Relatio de M. J. Hus causa in concilio Constantinensi acta, pojmenována Palackým) Zpráva o při M. Jana Husa na koncilu kostnickém jest z nejcenněj-ších děl naší refomace.

Zde podáváme z ní v překladě poslední část, »zakončení procesu se svatým mužem a ctihodným Mistrem Janem Husem, horlivým následovníkem pravdy Ježíše Krista, a jeho umučení, jež pokorně vytrpěl«.


V procesu Husově byl Petr z Mladoňovic přímým účastníkem. Činil si poznámky již při přelíčeních, zaopatřil si opisy dokumentů, jako osvědčení, listin, žalob, odpovědí, dopisů, traktátů a kázání, českých i latinských. Materiálu zároveň s vlastními vzpomínkami použil k vylíčení celého děje, aby o něm zachoval pravdivou zprávu budoucím. Výsledkem jest rozsáhlá, vsuvek plná relace, kterou Mladoňovic nenapsal najednou, nýbrž po částech, a ne v pořadí, v jakém události probíhaly; často též opravoval a doplňoval. Relace jest zachována v jediném rukopise úplně, nikoli však ve formě, jak ji autor chtěl uveřejniti. Palacký (v Dokumentech Husových, 1869) zrevidoval i neúplné rukopisy díla a naznačil, jak postupně vznikalo. V. Novotný pak (v úvodu k vydání) zhodnotil a rozvrstvil rukopisy relace Petrovy a vydal ji v ucelené formě s obsáhlým doprovodem kritickým (v Pramenech dějin českých VIII. 1932; odtud náš překlad, ze str. 111 - 120).

Dovozuje, že dílo bylo redigováno Petrem dvakrát; poprvé těsně po událostech kostnických (ještě 1415?), druhou redakci, také však formy ne definitivní, klade do r. 1417. Snad bouřlivé doby zabránily Petrovi v dokončení práce.

Německý překlad prvé redakce vyšel tiskem r. 1529 péčí J. Agricoly, reformačního vydavatele několika spisů Husových. O překlad český postaral se v půltisiciletí od Husovy smrti teprve V. Flajšhans (1917 ve Svět. knih. Ottově: Petr z Mladenovic, Zpráva o soudu a odsouzení M. Jana Husi v Kostnici), s výjimkou námi shora podaného závěrečného oddílu, místo něhož otiskl staročeský text Umučení M. J. Husi.

Opisovači rukopisů spokojovali se většinou jen poslední částí relace, týkající se události 5. a 6. července 1415. Opatřen často samostatným názvem, býval ten oddíl čítán při bohoslužbách církve pod obojí až do doby Bělohorské.