Master John Hus Mistr Jan Hus Magister Johannes Hus

 

Pozdrav kardinála Vlka v Betlémské kapli

na závěr bohoslužby v Betlémské kapli 6. 7. 2011


Vážení spolubratři v našem Pánu Ježíši Kristu, vzácní hosté, přátelé,

děkuji Ústřední radě Církve československé husitské za pozvání k účastnit se této vaší bohoslužby v den památky mistra Jana Husa a pozdravit toto shromáž-dění. Také arcibiskup Dominik Duka mě požádal, abych vás pozdravil i jménem České biskupské konference. On i ostatní bisku-pové jsou v tyto dny – jako už tradičně – na Velehradě, kde se slavila slavnost patronů Evropy a našich věrozvěstů Cyrila a Metoděje a pracuje se na přípravě oslavy výročí 1150 let od jejich příchodu na Moravu. Toto výročí si jistě budou připomínat všichni křesťané, protože soluňští bratři k nám přinesli naši společnou víru, překlady Písma, abecedu pro staro-slověnský jazyk jako důležitý počátek rozvoje naší kultury i některé právní texty pro uspořádání tehdejšího státu.

Památku mučednické smrti Mistra Jana Husa vidí katoličtí biskupové pod zorným úhlem závěru laterán-ského symposia o Mistru Janu Husovi v roce 1999, při kterém papež Jan Pavel II. uctil památku Mistra Jana a jeho život, a zařadil ho mezi reformátory církve. Tento papež, který byl beatifikací včleněn mezi vzory křesťan-ského života, měl pokoru a odvahu omluvit se v jubilej-ním roce 2000 za chyby a hříchy našich předků v minu-losti. I když bohužel husovská komise po desetileté práci nepokračovala, aby se zabývala ještě dalšími otázkami naší společné historie, myslím, že uvedené dosavadní kroky jsou dobrým základem, abychom si 600. výročí Husovy smrti v r. 2015 připomněli společně. Příslušná ekumenická přípravná komise na tom pracuje.

Vedle již zmíněných příprav na Husovo výročí bych se tu rád vyslovil k našim vzájemným ekumenickým vzta-hům. Myslím si totiž, že kromě příprav k připomenutí

velkého výročí bychom měli udělat další kroky k prohlou-bení našich vzájemných náboženských a duchovních vztahů, které jsou svědectvím o Kristu pro naši společ-nost. Už jsem se o tom zmínil některým z vás. Mám zkušenosti z mezinárodní roviny setkávání biskupů růz-ných křesťanských církví, kde jsem moderátorem. Jsou to ekumenická duchovní setkání biskupů, přátel Hnutí fokoláre v různých místech Evropy. V září r. 2007 se takové setkání biskupů konalo u nás v Praze. Letos začátkem září se setkáme na svém 30. setkání v Lon-dýně. Jsme v korespondenci zhruba s 350 biskupy různých církví. Běžně se nás každoročně setkává průměrně 60–70.

Na našich bratrských setkáních se snažíme především žít společně slovo evangelia, zvláště Ježíšovo „největší přikázání“. V atmo-sféře jednoty a velké vzájemné důvě-ry, která z toho vyrůstá, pak hovoříme o osobní duchovní zkušenosti ve své církvi. Sdílení se týká i osobního živo-ta ze slova Božího i života ve společenství se spolu-bratry a věřícími, věcí radostných a někdy i bolestných. Přibli-žujeme se vírou každého z nás… Takto se navzá-jem blíže poznáváme a velmi často se cítíme jednou Kristovou církví. Při těch krásných příležitostech myslí-vám na naše vzájemné vztahy. Cítím, že naše společná modlitební setkání při týdnech modliteb za jednotu křesťanů bez předchozího vytváření atmosféry jednoty a vzájemné důvěry, zůstávají poněkud na povrchu a ne-jsou ani pro nás, ani pro ty druhé svědectvím boží přítomnosti uprostřed nás, které naše společnost tolik potřebuje.

V kontextu našich společných příprav na velké oslavy, které jsou před námi, jsem se s vámi chtěl rozdělit o tuto svou zkušenost i o myšlenku, kterou v té souvislosti v srdci nosím, a vkládám ji do našeho společenství.

Děkuji za pozornost.

kardinál Miloslav Vlk

 
prev HOME NEXT